Vzpomínka na Mariku Bezchlebovou
Blíží se první výročí dne, kdy zemřela PhDr. Maria Bezchlebová, osobnost, která celé své profesní působení věnovala tomu, aby dějepis u nás byl vyučován na co nejlepší úrovni, aby se stal předmětem, jehož význam docení žáci, studenti, ředitelé škol a snad i naši politici. Dr. Bezchlebová podporovala po několik desetiletí učitele dějepisu v jejich profesním rozvoji, připravovala akce a kurzy dalšího vzdělávání, byla zakladatelkou tradice Letní školy historie. Marika, jak ji znali učitelé dějepisu i dalších předmětů, uspořádala první letní školu pro učitele dějepisu již v roce 1987, dalších 23 let ji koncipovala, organizovala a garantovala, od roku 1992 společně s dnešním Ústavem profesního rozvoje pracovníků ve školství, i když v ústavu působila jen krátce. Na 24. letní školu již kvůli vážnému onemocnění nepřišla, poslala však účastníkům milý dopis, byl nadějí, že snad na 25. - jubilejní letní školu v roce 2012 přijde. Bohužel však na toto velké každoroční setkání s učiteli dějepisu a s předními historiky, kteří na této škole přednášejí, již přijít nemohla, zemřela 28. listopadu 2011.
Mnoho lidí z obce historiků a učitelů dějepisu ji znalo již léta, ale možná jsme nevěděli, na čem všem pracovala, na čem se podílela. Připomeňme si jen část toho, co všechno pro dějepis a pro učitele udělala, vždy vlídná a plná porozumění.
Maria Bezchlebová, rozená Mazánková, se narodila 20. července 1938 v Brně. Vystudovala učitelství dějepisu, zeměpisu a češtiny na Filosofické fakultě brněnské univerzity a tamtéž složila na počátku 80. let rigorózní zkoušku z učitelství dějepisu. Vyučovala nejdříve krátce v základním školství, pak až do poloviny 80. let ve školství odborném. Potom pracovala v oblasti dalšího vzdělávání učitelů v resortních ústavech MŠMT, nejprve v Ústředním ústavu vzdělávání pedagogických pracovníků (ÚÚVPP), později v Národním ústavu odborného vzdělávání (NÚOV), kde pracovala až do r. 2011. Mezitím po r. 1990 krátce působila na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v nově založeném Ústavu rozvoje školství a postgraduálních studií.
Jméno PhDr. Maria Bezchlebová najdeme na celé řadě koncepčních materiálů ministerstva školství. Zabývala se koncepcí společenskovědního vzdělávání a dalším vzděláváním učitelů v rámci kurikulární reformy. Pracovala na tvorbě Rámcových vzdělávacích programů pro odborné vzdělávání a je spoluautorkou Metodiky tvorby školního vzdělávacího programu v SOŠ a SOU a autorkou materiálu Dějepis a výchova k občanství v kurikulární reformě. Byla zapojena v řadě projektů NÚOV (Pilot S, Kurikulum S, a dalších), v oblasti kariérního poradenství (KARIPO). Byla recenzentkou digitálních učebních materiálů a článků z oblasti dějepisu pro Metodický portál rvp.cz. Kromě toho byla spoluautorkou učebnic pro výchovu k občanství v základním školství, spoluautorkou čítanky o holocaustu (Cesta, cíl neznámý).
Zájem o dějiny a vztah k učitelství byly u Mariky Bezchlebové spojeny s historií a životními osudy její rodiny - matka byla učitelkou základní školy, otec byl důstojníkem československé armády. Její otec i bratr její matky byli v době německé okupace zapojeni do odboje, její strýc Jaroslav Továrek byl za odbojovou činnost popraven. O svém otci se snažila i při těžké nemoci dopsat dokument „Komentovaná zpráva o odbojové činnosti majora Čs. armády Ondřeje Mazánka, nar. 9. 11. 1905 v Trebinji v Bosně“.
PhDr. Maria Bezchlebová zůstává tím, co všechno pro dějepis a učitele dějepisu udělala, mezi námi stále přítomná. Zůstává živou vzpomínkou nejen pro nás, její přátele a spolupracovníky, ale i pro učitele dějepisu a historiky, z nichž mnozí byli jejími dlouholetými přáteli.
Děkuji paní André Šebestíkové, sestře Dr. M. Bezchlebové, za poskytnutí informací pro napsání této smutné zprávy. J.K.